Fotoaparát  mě fascinoval, už jako malou holku když nám táta pustil diapozitivy. Stará praktika pro mě byl pro mě magický stroj. Táta ho má dodnes. Mezitím si máma pořídila zrcadlovku a spoustu fotografií opeřenců. Následoval uražený blesk na Olympusu a pak muselo uběhnout pár let, abych si dopřála skutečný fotoaparát.  Víc než co, zastávám názor, že je důležité zdokumentovat alespoň nekvalitně určitou situaci, o které si budeme vyprávět ještě roky než vůbec. Ale kvalita obrazu je pro mě teď, když mám děti neméně důležitá, protože fotka chce papír a zeď. Jsem prostě staromilec, a proto také miluju černobílou fotku, které nechá vyniknout příběhu. V životě dělám spoustu věcí, ale fotografie zůstává a provází mě celým životem.

Baví mě nejvíce portrét a to především žen, protože náš vnitřní vesmír je tak rozmanitý, že se v něm my samy někdy ztrácíme, připadáme si více než všední a neoceněné za ty malé každodenní sisyfovské činnosti.

Miluju svoji rodinu, život, psi, přátele, koně, přírodu a spoustu dalších malých věcí....pořadí je proměnné :-D